Zatímco jiní na chalupách zavařovali okurky, oni mezi ruinami hledali svobodu. Ve stínu sopečných kopců Českého středohoří vznikla v 70. letech komunita mladých z disentu a undergroundu. Opravovali rozpadající se usedlosti a snili o jiném životě. Tyto snahy ale narazily na tvrdý odpor státní bezpečnosti. Jejich příběhy popisuje text, který vznikl ve spolupráci s Pamětí národa.
S klíčem v ruce stoupám po točitých schodech. Na vrchol rozhledny na Děčínském Sněžníku jich vede 173 a za chvíli se mi z nich kvůli monotónnímu pohybu začne motat hlava. Jakmile vyjdu na ochoz, opře se do mě ostrý a studený vítr, který mě přiměje pochybovat, zda je teprve konec prázdnin, anebo spíš říjen. Není divu, že si nejvyšší stolová hora v Česku vysloužila přezdívku vzdušné lázně; vítr sem vane až od Severního moře. Pocuchané vlasy však za okolní nádheru rozhodně stojí.
O případu bratří Kazarových, kteří zběhli z vojny a v letech 1954 až 1962 se skrývali doma, v usedlosti v Nových Hutích na Šumavě, jsme v rámci Příběhů zla Jiřího Nováčka mluvili s Radanem Běhounem. Rodákem z Borových Lad, českobudějovickým vydavatelem a znalcem Šumavy. Právě jeho rodina vlastní dům, ve kterém se bratři takřka osm let úspěšně skrývali.
Dezinformační web Tadesco šířil během koronavirové pandemie poplašné zprávy, rozhodl soud. Jeho hlavního autora ale policie nevypátrala, a tak nemohl být potrestán. Seznam Zprávy ho našly. Šíří dál konspirace a ruskou propagandu.
Reklama
Chcete zde inzerovat? Kontaktujte nás.