Stoupal po schodech kamsi nahoru, zatímco já zůstával dole. Sehnul se ke mně a skrz zábradlí jsme si podali ruce. „Zůstáváme v kontaktu,“ ubezpečili jsme se. Zasmál se nakažlivým smíchem a šel dál. Tak jsem viděl Františka Klišíka naposledy. Byl pátek 11. července.
