Asi se budete divit, že mám osmadvacetiletou dceru, když mně je 27 let. Opravdu nechápu, jak se to stalo, ale je to tak. Ona si nepřeje, abych o ní psala, a ani nepoužívá žádné sociální sítě, neboť je doktorka, a tak si zachovává profesionální dekorum. Má sice české občanství, ale v Česku žila jen jeden rok (když jí byly 4 roky, jako správná macecha jsem ji odložila u rodičů a jela za prací do Kanady). Když jsem ji vyzvedla, mluvila plynule česky a odmítala se vrátit k rodné angličtině. Což jí z