Mrtvoly ukryté v cestovních zavazadlech nejsou pro kriminalisty asi příliš častým objevem, rozhodně se ale tento způsob, jak se těla zbavit, nelimituje na českou záhadnou vraždu Otýlie Vranské. Například Winnie Ruth Judd z americké Arizony si s naditými kufry vyrazila až do Hollywoodu. Prozradila ji ale krev, která ze zavazadla kapala. Uvnitř byly rozřezané její dvě nejlepší kamarádky. Proč se k zoufalému činu Winnie uchýlila? To je dodnes velkou záhadou.
Příběh Marie Besnard je jedním z nejenigmatičtějších kriminálních případů moderní Francie. Tichou a slušnou - zdánlivě - ženu soudili za 13 vražd. Své příbuzné včetně dvou manželů, tetiček i rodičů otrávila arzénem. Vybírala si jen ty pořádně zazobané, po kterých dědili právě rodiče. A nakonec se zbavila i jich. Z chudé ženy se tak rázem stala bohatá panička. A od soudu trvajícího déle jak deset let odešla s čistým štítem. Nikdy jí vraždy nedokázali!
Za otřesnými zločiny druhé světové války nestojí jen muži, ani zdaleka ne. Nacisté do svých řad často brali ženy, a to i mezi dozorkyně v táborech smrti. Jako by mezi něžným pohlavím hledali zrůdy, které se před ničím nezastaví. Takovým příkladem byla i Elisabeth Volkenrath, která začala v továrně na munici, postupně se ale u SS vypracovala až na vedoucí dozorkyni. V paměť vstoupila hlavně svou krutostí - v násilí a ponižování lidí se vyžívala. Po válce skončila na popravišti.
Láska dělá z lidí občas bestie. Toni Jo Henry byla svému manželovi natolik oddaná, že pro něj byla ochotná zabíjet. Místo aby ho ale vysvobodila z vězení, dostala se do něj sama. A nejen tam - její cesta skončila na elektrickém křesle. Před popravou veřejnosti přesně dokázala, jak zrůdná doopravdu je - oholení vlasů oplakala, svou nevinnou oběť ale ne. Muži, kterého bezdůvodně zastřelila neprokázala ani špetku lítosti.