I když byl první červencový týden poměrně deštivý, léto dopadlo na českou politickou scénu plnou vahou. Zatímco zástupci koalice SPOLU, ale i hnutí ANO pobíhali na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a lovili selfíčka s herci, jejich kampaň si vzala volno. Neděje se nic. O veškerou zábavu se tak starají dva vlastenecké předvolební kandidátkové slepence – SPD a STAČILO! Když k nim přidáte zoufalou SOCDEM, máte z toho parádní prázdninovou červenou knihovnu s prvky kulinářské realit
Občas se můžete dočíst, že svět trápí krize mužství. A upřímně? Mám pocit, že to také pozoruji. Nejde ale o to, kolik máte svalů, jakým jezdíte autem, jak daleko doplivnete, kolik vypijete na posezení piv nebo jak rychle svedete ženu. Muže dělá především slovo a to, že si za ním umí stát. A také, že jen u slov nezůstane, ale podpoří je i činy. A toho se nám v poslední době zoufale nedostává. Zejména od toho samozvaně největšího chlapáka, jakého česká politická scéna zná.
V minulém editorialu jsem si stěžoval, že americká armáda je vlivem vyjádření Donalda Trumpa a jeho okolí směšná a přestává budit hrůzu, se kterou se na ni díval svět minimálně posledních 90 let. Prezident USA se mě rozhodl vyvést z omylu a americké letectvo na jeho příkaz vybombardovalo zařízení íránského jaderného programu. Tím definitivně potvrdil, že se světová jaderná doktrína mění. Velcí hráči si mohou dělat, co chtějí. Mezinárodním právem se nevzrušují a vědí, že si na ně nikdo netroufne,