Z reakcí na můj poslední newsletter o Bořkovi natáčejícím svůj život mě zaujala hlavně jedna, ta od mojí kamarádky a kolegyně Evy. „Já jsem asi nějaká rozbitá,“ psala mi zoufale o tom, že si Bořkova videa pustila a vůbec nerozumí tomu, co na nich vidím. Proč se já tak moc napojuji na Bořkův život a Eva ne, přemýšlel jsem. Chvíle rešerší mě dostala k reakčním videím a otázku jsem musel přeformulovat: proč někteří z nás, včetně mě, tak rádi prožívají emoce přes obličeje druhých?
