Příliš snadná, příliš náročná, se zbytečným množstvím hromadných dojezdů, zanedbávající sprintery, bez ikonických vrcholů, bez nových stoupání… Každoročně se hned po zveřejnění trasy Tour de France předhání cyklističtí komentátoři i jezdci v hodnocení prezentovaného ročníku a organizátoři už dávno zjistili, že je nemožné zavděčit se všem. Místo toho řeší kruciální otázku: Jak poskládat tři týdny závodu tak, aby to nebyla nuda a napětí gradovalo?
