Bylo to pompézní. Přeplácané po americku. Na trávníku někdy dost statické, protože po dlouhé sezoně se od hráčů nemohly čekat bůhvíjaké výkony. Občas bizarní. Jindy zase inspirující. Nesmírně upršené, nebezpečně horké. Nejčastěji však nové a lehce exotické. Jak se vlastně mistrovství světa klubů líbilo vám?
