Vědělo se, že je šetrný, ale tenkrát stejně spoluhráči z AC Milán nevěřícně zírali. Už cestou do kavárny se nervózně ošíval a u vchodových dveří se zasekl, i když venku fičelo a zima byla jak v psírně. „Kluci, účet si můžu nechat proplatit od klubu, že jo?“ ujišťoval se Juan Alberto Schiaffino. Když zjistil, že v žádném případě, otočil se na patě a mávl rukou: „Počkám venku, vždyť já stejně kafe nemusím.“
