Na severu Doněcké oblasti, jen pár kilometrů od fronty, rozvážíme s Olegem Tkačenkem lidem i zvířatům to nejnutnější – chléb, krmivo i lidské slovo. V troskách vesnice Oleksandrivka žije jen zlomek původních obyvatel. „Ujali jsme se zraněných psů, je nám jich líto,“ říká paní Olga, která se po osvobození vrátila domů spolu se svým manželem a dalšími zhruba 40 obyvateli.
